CO JE PSÁNO, TO JE DÁNO A CO JE ŠEPTEM, TO JE ČERTEM

Tři večery jsem se mořil s přepisem červnového zastupitelstva, kde zastupitelé města Blatná došli k závěru – záměru prodeje nemovitostí, kde stojí vila Fiala. Trvá to jen chvilku. Těch cca. dvacet minut, za které se dá popustit uzdu prodeji historického domu obklopeného starou zahradou. A to se tam ještě jako v pohádce všechno třikrát zopakuje. Je to v cukuletu. Tedy ten přepis špatně nahraného záznamu, ten trvá dlouho.

Proč tam všechno třikrát opakují? Pro ujištění samotné, že těch patnáct zastupitelů, „samurajů“, vlastně dělá dobře. A kdo se ujišťuje? Těch pár z nich, co si o tom povídají. Ti co schází, schází. Ti co zvedají ruce a mlčí, ti jsou asi svým konáním naprosto ujištěni. Všem, i těm hovorným, to trvá dvacet minut a je hotovo. A to se tam, na tu Vinici, na ten dům, někteří ani nešli podívat.

Jaké obory by bylo asi nutné znát, aby člověk mohl fundovaně řešit návrh a cenu pro vyhlášení prodeje historické nemovitosti se zahradou, u lesa, v lukrativní čtvrti města? Cožpak o to, pro sebe, to ať si každý řeší jak chce, pokud mu to zákon dovoluje. Ale pro obec, nebo pro stát, či snad pro Unii? Co všechno by se mělo zohlednit, jaké obory k takovému prodeji, záměru prodeje, přináleží?

Poslechněte si to. Přibližně dvacet minut. Na začátku byl nějaký podklad, podklad těm „samurajům“, poslechněte si kdo ho vytvořil, je to tam. Poslechněte si i poznámky jeho tvůrce, nejdřív šeptem, poté už prostě nahlas. Moc neuslyšíte. Ten si na úředním záznamu cvaká propiskou, asi se nudí, nebo je nervózní. Jiný u toho mikrofonu žvatlá s kolegou, když mluví „člen samosprávy“. Ten kýchá (za to asi nemůže). Tamten má hlas jako zvon, jen ho ten mikrofon nemůže nějak dobře sejmout.

Uslyšíte i tak dost. Dostatek k tomu, aby Vám bylo jasné, jak to celé začalo.

Třeba to, že přišel člověk, chtěl ten pozemek koupit. Za ten milion a půl by se mu to asi líbilo, ale za tři už třeba ne. Čtyři „samurajové“ počítají, dobře tak, zbytek mlčí… Někdo se přiznává, že to vzniklo, celý ten záměr, na jeho popud, že on s tím přišel. A dále: Prý jestli by tam mohlo být „environmentální středisko“? No, prostě nemohlo. Co na tom, že ani ten, co to říká, nemá potuchy, co by to asi tak mělo být. A vkrádá se další myšlenka – město přece není developer…, prodejme to lacino, ať si na tom vydělá někdo jiný. Z cizího (ech, obecního) krev neteče.

Další se zabývá úvahou, jestli není vlastně špatným hospodářem. Ne, určitě není. Jak ho to mohlo jen napadnout? Sice za dvanáct let nedal ani korunu, do střechy nechal téct, jímku nezakryl, plot neopravil, nálety nevyřezal, okapy nedal, dům nezajistil, o hranice pozemku se nestaral. Zkrátka neudělal nic. Doma, u sebe, asi špatným hospodářem není, to ne, tam je to jak ze škatulky. Ale bacha na to, aby stejného člověka někdo náhodou nechytl za rukáv, protože o kus dál je jiný dům, ruina a tam by se mohlo někomu něco stát. To by pak na těch patnáct „samurajů“ mohlo mít problém. Nemají ho ale už teď? Pojďme se toho radši zbavit, abychom se nemuseli starat.

Říká se, co je psáno, to je dáno. Co je řádně, úředně, nahráno (jisté politické sdružení se tím chlubilo, když to do jednacího řádu zaneslo), to je jediné správné. Nebo si snad někdo něco peče ještě někde jinde? To by nás ani v nejmenším nenapadlo. Vás ano? Tak hurá na městské stránky a poslechněte si to, jak to všechno kolem té vily Fiala v červnu 2016 začalo.

Obávám se, že si to neposlechnete, protože na stránkách se to drží asi jen měsíc. A proč? Asi aby se to neoposlouchalo, aby se deska neohrála. A chtěli byste to slyšet? Jasně, je to Váš problém, Vy nechodíte na zastupitelstvo, tak co vlastně chcete? Nezdržujte, neptejte se. Já nevím co Vy, ale já chci, abych nemusel poslouchat těch pár „samurajů“, jak se bez jakýchkoliv podkladů, pardon, s jedním, kde si můžete dosadit jakékoliv fiktivní číslo (říká sám tvůrce), prostě něco odhlasovalo a bylo to.

To se stalo. A teď: Co se stane 25. 1. 2017? Možná to samé. Hlasování o něčem, čemu stejných patnáct „samurajů“ věnovalo… přál bych si aby alespoň těch dvacet minut. Asi méně, než když kupovali své poslední auto. Jenže jejich auto nestálo ani ten navrhovaný milion a půl, ale ani ty následné tři miliony. Nevzali byste si na koupi auta třeba známého automechanika a nedali mu čas zhodnotit všechna pro a proti? A na dům, koho byste si vzali Vy?

Mimochodem, pokud byste si chtěli přepis z jednání zastupitelstva o vile Fiala přečíst, napište nám, rádi Vám jej zašleme.