KDYŽ SE CHCE, TAK TO JDE

Aby to s vilou Fiala nevypadalo jen jako jeden velký neřešitelný problém, vybral jsem dnes pro osvěžení takový trošku jiný příklad, jak se něco může v turistickém ruchu a správném duchu dít.

Většinu našich inspirací, co přinášíme na našich stránkách vilafiala.cz, známe z vlastní osobní zkušenosti. Lidé jimiž se inspirujeme, jsou buď našimi kamarády, známými, pracovními kolegy, nebo jsme se s nimi při našich aktivitách seznámili. Dnes chci krátce psát o něčem, co znám jen z médií, a světe div se, vypadá to, že je to dobré. Navíc obecní.

foto: Ludmila Bulvová

Od prvního prosince 2017 funguje nová restaurace pod zříceninou hradu Radyně (Restaurace Pod Radyní). A majitelem je obec. Obec Starý Plzenec. Provozovatel vzešel z výběrového řízení.

Objekt léta nevyužívané restaurace U Radouše město odkoupilo za 4,5 milionu korun a následně rekonstruovalo za 2,5 milionu. V prizmatu blatenského radničního myšlení by se mohlo zdát, že je to holé šílenství. Vzít „nehodnotný“, x krát prapodivně přestavovaný dům na kopci a „rvát“ do něj z obecního rozpočtu peníze?

Jenže ono to smysl dává. Starostka ing. Vlasta Doláková není Bc. Kateřina Malečková, a zastupitelé v Plzenci nejsou zastupitelé v Blatné. Naštěstí pro Starý Plzenec, naneštěstí pro Blatnou.

Areál pod zříceninou hradu Radyně není jen objekt restaurace v majetku města Starý Plzenec, ale také již v roce 2016 obcí zakoupená opravená budova hájovny z roku 1900. Dnes je tam městem provozované Centrum služeb pro turisty. Infocentrum spojené s malým svépomocným cykloservisem.

O rekonstrukci se můžete dočíst zde nebo zde.

Proč to tam všechno ti plzenečtí dělají? Vrážejí do toho peníze z obecního rozpočtu? Vždyť by to mohly být nejméně tři, čtyři parcely určené pro dřevostavby zájemců z řad známých lidí, ne? Navíc je to do kopce a kdo by tam chodil.

No jo, jiný kraj, jiný mrav. Jiná garnitura, jiná idea. Právě proto tam možná má toto centrum pro turisty otevřeno každý den, a to v letním období od 9:00 do 18:00 a v zimním od 9:00 do 16:00. O tom si může turista v Blatné i na náměstí nechat leda zdát.

Náš projekt obecního rozária se zázemím krásné a památkově chráněné vily Fiala blatenské radnici nevoní. I když je to v kontextu obecního lesoparku na Vinici jasné jak facka. Jenže na něj nepřišly hlavy blatenské, pomazané, nebo spíše spřízněné, ale my. Naše aktivita jim navíc kazí právě to zcizení obecního majetku a krátkozraký prodej na ty „dřevostavby“. Díky svému maření jakéhokoliv jednání a neochotě vypadají zastupitelé, radní a městští úředníci jako nekompetentní „mamlasové“. Jestli jimi náhodou tedy nejsou. To je ale problém jen v Blatné, v Plzenci to, jak je vidět, mají jinak. Tam si už svoji cestu k výletnímu areálu vymysleli a realizovali.

Aby se potrefené husy mohly ozývat opět a hezky, rád přidám k „dobrému“ ty „skvělé“ investice a akce v kultuře a cestovním ruchu u nás v Blatné. Máme tu sýpku. Ta je vlhká, a to jen pár let po celkové, za pomoci dotací provedené rekonstrukci. A to Vám říkám, za to nemůže pan Pavel Vokatý, ten tam vodu na fásádu nešplouchá… Nevíte, o čem je řeč? Je to ta sýpka, co měla být enviromentální centrum, nebo taky depozitář muzea. A nic. Ta za městem mezi rybníky, v zahrádkářské kolonii.

Pak tu je Informační centrum spravované Centrem kultury a vzdělávání. Krom toho, že má od začátku „nějaké“ personální problémy, tak může tomu na kopci pod Radyní jen tiše a zhasnutě závidět. Třeba otevírací dobu.

A v neposlední řadě za drahý, předražený peníz vybudované, po stavební stránce směšné Komunitní centrum aktivního života. Na nájemníka kavárny se čeká, a vypadá to, že se asi ještě dlouho čekat bude. Nahlas v sále se dá hrát jen za cenu toho, že jsou obtěžováni sousedi. Rozprostřeme-li si tyto skvělé investice do počtu lidí a aktivit, které se tu dějí, mohli bychom je za ty desítky milionů vozit na výlet třeba do areálu pod kopcem Radyně desítky let.

Když na začátku schází idea, dobrý projekt a správní lidé, tak je to jak v Blatné. Když naopak všechno funguje, tak i tři kilometry od města vzdálený areál může vzkvétat. Doufejme, že tam taky dojdeme. Je to do kopce, tedy ne jen rovně, ale vzhůru.

Josef Váňa