KOSTKY, KOULE A MLHA…

Psáno jest v knize na radnici…

Sedím ve vlaku z Budějovic do Plzně a mám „splněno“. Podal jsem za náš spolek navíc z.s. grant k Jihočeskému kraji na publikaci o vile Fiala, respektive o samotném staviteli Karlu Fialovi. Sháníme peníze na naši činnost. Mám spousty času přemýšlet, protože vlak jede odklonem přes Putim a pojede více než dvě hodiny. Snad ne víc.

Včera jsem letmo mému dobrému kamarádovi z Budějovic říkal o naší aktivitě na záchranu vily Fiala. Já po něm mimochodem chtěl, aby tu obálku s grantem vzal z ČD kurýra v Budějovicích a převezl do podatelny Jihočeského kraje, což by mi tuto cestu ušetřilo. To nevyšlo. Odpoledne mi po shlédnutí našich stránek volal s tím, jestli unesu kritiku, že by mi k tomu rád vysvětlil svůj postoj.

Řekl mi: „Proč se tím zabýváš, sežeň ty tři „kostky“ (označení milionu, které jsem do té doby ještě neslyšel), kup to a máš pokoj to řešit. Nebo ty chceš dělat politiku? V Blatné? Vždyť je tam pořád mlha, ještě nikdy jsem neprojížděl Blatnou, aby tam nebyla mlha. Mlhovky na autě mám v podstatě jen pro cestu z Budějovic do Plzně přes Blatnou.“

Slíbil jsem mu, že mu pošlu fotku z Blatné, kde nebude mlha. Doufám, že označení mlha není nějaký další pojem jako kostka, který neznám. Přece jenom jihočeské jinotaje můžou být jiné, než ty z okolí Plzně.

Debata o vile Fiala po telefonu byla hodinová. Já se snažil vysvětlit, co vlastně chceme. Samozřejmě první jeho výtka byla, že chceme někoho jen naštvat. Ve finále jsem u něj, alespoň dočasně všechny slabé body našeho projektu rozptýlil, doufám. V telefonu to tak znělo.

Vážím si, že zavolal, že se do mě tvrdě pustil argumenty, že zmiňoval, že všichni chytráci z hospod mají ještě manželky, dcery, snachy, zetě a jiné příbuzné, proto se nemůže takový projekt ve městě v mlze povést. Vážím si toho, že se snažil pochopit mé argumenty, že když tu stavbu někdo shodí a postaví papudeklové katalogové domy, že to bude spíš smutný vzkaz pro mé dvě malé děti. Přemýšlel nahlas o možnostech, jak ty „kostky“ sehnat, ptal se, řešil, hledal možnosti.

A teď obraťme list. Náš spolek se od září, kdy jsme se o vyhlášení záměru prodeje dozvěděli, snažil jednat s každým kdo přišel, napsal, chtěl. Ale hlavně se pořád na nějaká jednání „na město“ vloupával. Máme někde takovou tabulku, kdy a jak a s kým jsme se snažili navázat konstruktivní dialog. Uspořádali jsme za naše peníze veřejnou debatu, pozvali lidi na procházku k té krásné nemovitosti. A ono z radnice pořád nic. Nikdo neřešil, jako tento můj kamarád, argumenty. Ani ty ploché, malé, smutné, jednoduché, které se ale také musí brát na zřetel a s kterými se také musíme vypořádat.

Nejvíce nám k tomu řekl zastupitel J.H. Vydá to, řekl bych, na celou knihu. Bohužel se obávám, že to nebude literatura faktu, ale nějaká sebereflexe. Sám jsem zvědav, jak se třeba zapisovatel komise pro nakládání s majetkem s jeho nesouvislým monologem na lednové komisi vypořádá v zápisu a ve výsledku svého jednání?

Ale abych neodbíhal a vrátil se k tématu. K těm třem „kostkám,“ tedy původně k té „kostce a půl“. K těm „kostkám“ co leží v krku asi mnoha zastupitelům a komisařům v městě Blatná.

My ty „kostky“ nechceme shánět pro nás a ze soukromých rukou, my ty „kostky“ asi ani nepotřebujeme shánět. My jen chceme, aby město mělo místo „kostek“ „koule“ a začalo jednat a ne jen čekalo, že se to celé vyřeší samo. Nechceme od městského úřadu žádné peníze. Chceme spolupráci, souhlas, že se můžeme o uskutečnění našeho snu pokusit. Tomu „štěstíčku“ (projektu růžové zahrady a zachování vily Fiala) jsme trošku už pomohli, takže vlastně moc už ten záměr prodeje, jak byl vyhlášen, není uskutečnitelný. Ať si zastupitelé myslí co chtějí. Protože každá mlha, i ta v Blatné, se jednou rozplyne.

Teď jde spíš o tu druhou etapu. Jak tam tu komunitní zahradu a rozárium (ne pofidérní kulturní centrum, kterého se obával jiný pan zastupitel) u té krásné historické vily Fiala vybudovat? Mít ty tři „kostky“, tak to stejně problém nevyřeší. Ti samí zastupitelé to stejně neodhlasují, protože lidé mají ještě manželky, dcery, snachy, zetě a jiné příbuzné. A ti zřejmě chtějí postavit papundeklové katalogové domy a v hospodě nadávat na to, jak nám přistěhovalci chtějí vzít naši kulturu. Jako by to byli ti přistěhovalci, co chtějí bourat stoletou vilu a parcelovat historickou zahradu a brát nám tu naši historii. Jak řekl nedávno jeden historik: „Cizinců se bát nemusíme, my si tu naši kulturu jsme schopni zničit sami.“

A protože Blatná si asi svojí historii nezaslouží, zkusíme to asi jinak. Co kdybychom se ty „tři kostky“ na začátek, mimo jiné naše aktivity, pokusili sehnat od nějakého jiného města? Třeba od Nepomuku, Březnice, Sedlice, Strakonic, Písku, Rožmitálu, Spáleného poříčí, co já vím, prostě pošleme ten „inzerát“, co si město Blatná vyvěsilo, to oznámení o záměru prodeje všem městům v ČR a připojíme náš projekt. Třeba ty „tři kostky“ někdo v kasičce na svoji propagaci má. Mít ambasádu v Blatné mezi růžemi může být jednou strategické.

Mlhu to asi nerozptýlí, ale třeba zůstane jen dole ve městě. „Psáno jest v knize na radnici, že od pradávna tu se zove na Vinici.“ Na kopci Vinice se nápis v erbu na stěně nezmění. Jen to bude psáno v jiné knize na jiné radnici.

Josef Váňa

navíc z.s.