MALÝ KOMENTÁŘ K ZNALECKÉMU POSUDKU

Na webových stránkách města Blatná byly na naši žádost o informace zveřejněny dva dokumenty.

Jednání Rady města jsou sice ze zákona neveřejná, neznamená to ale, že by občan neměl právo být informován o tom, jak probíhají. Koho by to tedy zajímalo, může do zápisu z jednání rady města z 15. února 2017 nahlédnout.

Druhý dokument je znalecký posudek, který byl vypracován pro město Blatná na cenu nemovitostí na Vinici – vily Fiala, zahrady a okolních pozemků. Zajímalo nás, jak takový posudek vypadá a kdy byl vypracován.

Město Blatná schválilo a zveřejnilo záměr prodeje uvedených nemovitostí v červnu 2016. V dokumentech městského úřadu bylo uvedeno, že se znalecký posudek zpracovává. Zveřejněný posudek byl vypracován 22. listopadu 2016. V době, kdy už jsme se o vilu zajímali my. Pan znalec nemovitosti prohlédl dokonce v ten samý den, kdy jsme se ve vile byli poprvé podívat společně s referentkou státní památkové péče MěÚ a garantkou území Národního památkového ústavu, tedy 22. 11. 2016.

Metodika vypracování odhadu ceny nemovitosti je věc celkem složitá a má svá pravidla. Pan znalec dospěl v závěru svého posudku k ceně, která je jen těžko zpochybnitelná. Zaujaly nás ale některé detaily v textu:

Jako doklad toho, že dům už 40 let chátrá, je použit dokument Příkaz k provedení nezbytných úprav domku na Vinici v Blatné zaslaný vlastníku domu panu I. K. Odborem výstavby, KH, služeb a obchodu MěNV v Blatné ze dne 28. 12. 1977. Ten se nachází v archivu města Blatná. Už není uvedeno, jestli byly přikazované změny provedeny či nikoli, není uvedeno, o jaké změny se jednalo. Navíc dokument pochází z doby, kdy byla pravděpodobně zastavována část zahrady novou výstavbou a kdy byla také část vlastnického podílu na nemovitostech vyvlastněna ve prospěch města. Doby, kdy i v Blatné vládla normalizace se všemi svými projevy.

I kdyby však tehdy příkaz zůstal nevyslyšen a dům chátral po celých následujících 40 let, pak nejméně od roku 2005 je za toto chátrání zodpovědné samo město Blatná, které bylo od konce roku 2004 jeho jediným vlastníkem. Pokud by totiž existovaly doklad o tom, že se město o svůj majetek řádně staralo, byly by asi v posudku uvedeny. To je 12 let nečinnosti, nezájmu o nemovitosti, které má město jako každý vlastník povinnost udržovat v dobrém stavu.

V dokumentu se vyskytují některé nepřesné formulace. Například ta, že k nemovitosti je přístup po „úzké nezpevněné cestě“. Cesta je nezpevněná, ale není až tak úzká, jelikož až k hranici pozemku dojíždí denně osobní auto, které na ní také většinu času parkuje.

Dále se dovídáme, že „z technických důvodů není možné připojení na městský vodovod a kanalizaci“. Jedná se pravděpodobně o domek jako takový, jelikož o připojení pozemku na vodovod a kanalizaci se píše už v červnovém dokumentu městského úřadu, kde je dokonce kalkulováno, že by takové připojení stálo přibližně 250 tisíc Kč. Důvodem, proč by domek nemohl být na vodovod a kanalizaci připojen, by mohla být jeho poloha – nachází se totiž přibližně o jeden až dva metry výše než nejbližší obývaný dům. Vodovod se běžně dostane i do několikaposchoďových domů, jaký problém představuje právě tento přízemní dům? To už v posudku nečteme. Problém kanalizace by možná šel vyřešit lokálně pomocí jímky, na kterou je v okolí místa celkem dost. Ale to bychom už řešili, jak udělat, aby to šlo, ne že to „prostě nejde“.

V posudku jsou dobře popsané konstrukce, které byly na stavbu domu použity: smíšené zdivo, vápenné omítky, cihlové klenby, prkenné a hliněné podlahy. Jsou to technologie, které byly v době vzniku domu před více než sto lety běžné a funkční. O tom, že byly užity vhodně, svědčí i fakt, že domek je i přes dlouhodobou neúdržbu bez statických problémů a v podstatě bez vlhkosti. Díky výše uvedeným technologiím totiž nepotřebuje ani izolaci ani sanační omítky, které zde podle posudku chybí. Vlhkost průběžně odvětrává tradičními prodyšnými materiály.

Tento fakt souvisí především s tím, že v posudku není brána v potaz historická a památková hodnota domu. To je podle nás velká škoda. Kdybychom se stejným pohledem, který naprosto zavrhuje uvedené technologie jako dožilé a „podstandardní“, dívali například na domy na blatenském náměstí, zámek nebo na Karlštejn, Byly by to všechno ruiny ke zboření.

Posudek kupodivu mlčí i o prokazatelně hodnotných detailech, jakými jsou například jedinečně dochované malby v interiérech nebo malby na okenicích a dveřích. Drobný omyl nastal v terminologii – nárožní věžička vilky je v posudku nazývána arkýřem. Ve skutečnosti jde o polygonální nárožní rizalit, protože prostupuje celou svou šířkou až k základům domu, dokonce je funkční v obou podlažích. Arkýř bývá zpravidla umístěn vyvýšeně na krakorcích, konzolách nebo úzkém sloupku. Arkýře máme v Blatné krásné, na zámku, na Rejtově paláci.

Závěrem bychom chtěli ukázat fotografii, která byla pořízena v den, kdy pan znalec nemovitosti prohlížel, tedy 22. listopadu 2016. Jedná se o záchod, podle posudku: „venkovní, dřevěný, v současné době již zbouraný.“ Stojí tam dodnes.