NEJSOU NA JEDNO POUŽITÍ

Nedávno jsem v autě vyslechl rozhovor na Vltavě v pořadu Vizitka s památkářem a historikem architektury Martinem Strakošem z Ostravy. Více než hodina povídání o památkách, o technických památkách, o něčem, na co názory naštěstí už mám. Mám je velmi podobné, jako prezentuje ve Vizitce pan Strakoš. Mluvil mi z duše!

Při naší kauze (nebo je lepší říkat v blatenské kauze?) vily Fiala jsem si mohl více než dva a půl roku třídit myšlenky, hledat, jak to vlastně celé v té památkové péči, a v konverzích historických staveb je. Mohl jsem a můžu díky vile Fiala se vyptávat lidí, koukat na stovky realizovaných příkladů. Ale i jen na jejich sny a vize. Sledovat různé aktivity různých lidí, sledovat skvělé počiny aktivních lidí na pomoc památkám, historii, ale také hnusné lobby nenasytných jedinců i organizací. Zploštělost hlupáků, buranů, maloměšťáků. Můžu naštěstí, a pro štěstí, být u toho. A také, jako aktivista, velmi perně v tom.

Už před dvěma lety jsem psal na tento náš web něco v tom smyslu, že naše disky jsou plné věcí, co nějak souvisejí s vilou Fiala, že je hodně lidí, co jsme potkali, když jsme se na tu cestu pro záchranu vily Fiala dali. A dnes je to už takové kvantum, že se v tom velmi, velmi těžko hledá. V čem se však dá dobře zorientovat, je „proč“! Co také v hlavě zůstává, jsou některé věty, co lidé kolem celé kauzy řekli.

Úmyslně nechám být ty „negativní hrdiny“ v tom „filmu“ a budu citovat jen ty hrdiny pozitivní. Třeba proto, že v každé dobré pohádce či westernu kladní přeci nakonec zvítězí.

Jsou to ti hrdinové s fantazií, se sny, s vizemi. Ty jsou pro nás, pro mě, zásadní. Rozmýšlím se, zda k těm pár výrokům, co níže napíšu, vůbec dávat ty osoby, co to někde někdy řekly, nebo napsaly… Nepřipojím úmyslně jména, nechám si to na možné další pokračování. A poslední dám citát právě ve Vizitce „zpovídaného“ pana Martina Strakoše ohledně památek v Ostravě. I když ke kauze vily Fiala zatím asi nic neřekl (bylo to o konverzích technických památek), tak jsem si jistý, že to, o čem mluví v rozhovoru na Vltavě, se tlustě propisuje i sem k nám do Blatné. Rezonuje s naším snažením. Mám za to, že jasně, zřetelně a správně popisuje právě třeba i to naše „proč“ ohledně vily Fiala.

Co bylo tedy, mimo jiné, řečeno odborníky o vile Fiala?

Historická zahrada s ovocným sadem obklopující památkově chráněnou stavbu Vily Fiala poskytuje obyvatelům města Blatná výjimečnou možnost podpory občanské společnosti znovuobnovením veřejně přístupného ovocného sadu a pořádáním dalších navazujících kulturně naučných aktivit (naučná stezka, pěstební plochy léčivých rostlin, komunitní zahrada, rosarium apod.)“

Já jsem úplně náhodou včera natrefila na webových stránkách na informace o vile Fiala a musím říct, že považuji za obrovské štěstí, že takováto skupina na hodnoty, které tady jsou, upozornila. Protože já tady bydlím nedaleko a Blatnou mám velmi ráda. Velmi ráda sem jezdím a jsem velmi mile překvapena, jak vlastně město pečuje o svoje hodnoty a kolik je tady krásných míst. A i ta vila Fiala, to je, bych řekla, takový malý zázrak, že to tady zůstalo a v takovémto stavu a moc bych se přimlouvala, aby tyto lidi, které neznám, já je vidím dneska prvně v životě, aby dostali příležitost s tím místem, protože to místo je hodnota, to je vlastně něco, s čím se určitě Blatná identifikuje a ztotožňuje, i to rozárium a celé to místo, protože to je něco, po čem lidi a společnost volají, a nabízím taky svoji osobní pomoc při tom. Děkuji.“

Uvedený areál zahrnuje zajímavou historickou stavbu, zahradu s dobrou expozicí a navazující prostor lesa a představuje v dnešní době mimořádný potenciál pro zřízení víceúčelového kulturního a společenského zázemí města s možností prezentovat zde také význačnou blatenskou osobnost, šlechtitele Jana Böhma. Proto by měl areál zůstat ve „službách “ veřejnosti.“

Krásné stavby nejsou na jedno použití.“

Z pohledu etnografa na uvedeném projektu velmi oceňuji zdůraznění blatenských osobností Jana Böhma a Karla Fialy, kteří si svou připomínku v městě Blatná zcela jistě zaslouží. Využití jmen regionálních osobností a zejména pak zdůraznění specifického fenoménu „blatenského růžařství“ ve vztahu k úpravě okolního parku a navazující stavby považuji za výjimečný nápad, který by město Blatná mohlo v budoucnu využít ve své strategii cestovního ruchu. Jak ve vztahu k přespolním, tak k zahraničním návštěvníkům.“

„Protože uvedené místo má nejen tradici, ale i zcela vynikající polohu, bylo by velice nesprávné resignovat na veřejnou, společenskou funkci a věnovat tento prostor pro soukromé užití. Objekt Fialy je předurčen pro obnovu své funkce, tedy kavárna, cukrárna, čajovna, vinárna, případně drobné občerstvení. Samozřejmě po nezbytné opravě a adaptaci, se zachováním architektonických hodnot a restaurování působivých maleb. (…) Celou zahradu pak věnovat vytvoření rosária z blatenských růží, k památce Jana Böhma, jednoho z největších evropských šlechtitelů a pěstitelů růží, na něhož by město, které svými růžemi proslavil, mělo být právem hrdé.“

A to je jen zlomek textů, které pro vilu Fiala od nejrůznějších odborníků vznikly. Na závěr ještě slova pana Martina Strakoše:

Technických památek bychom měli dost, ale máme jeden problém, my je vlastně nevnímáme jako dostatečně hodnotné. Vemte si dolní oblast Vítkovic, do té doby, než byla obnovena, než tam byla provedena konverze, tak spousta lidí to vnímala, jako hromadu železa. Neměli dostatečnou fantazii, byli uzavření, v tom regionu, v České republice, neznali příklady ze světa, kdy se podařilo transformovat ty průmyslové areály a vlít do nich nový život. Protože ano, ony umřou, do jisté míry, ale mají potenciál, a ten potenciál můžou vidět jenom lidé s fantazií. A to je ten problém, ti nám scházejí. Je tady takovej ten přízemní utilitarismus maloměšťáckého ražení, kdy prostě se říká, to nemá význam, hodnotu. A teď si vezměte – máme obnovenou dolní oblast z části, neustále je tam nějaký střet, bourá se, nebo se něco transformuje, ale kolik tady máme konvertovaných jiných památek…“