NĚKDY STAČÍ JEN HRSTKA

Někdy stačí hrstka nadšenců a za pár let se památka, turistický cíl, vydupe doslova ze země. Jindy je hrstka více než tisíc dobrovolníků, a pak se vydupe z popela celý hrad včetně kaple. O tom se jsme se mohli letos v říjnu přesvědčit v pražské Invalidovně na konferenci Prázdné domy jako příležitost. To je ale téma na jiný text.

Proti tomu všemu stačí hrstka nekompetentních a zásadní hodnoty mohou za pár minut zaniknout. Mohou být ničeny, zcizovány, aniž by třeba byla válka, nebo zemi sužovala chudoba. I to je námět na jiný text.

A pak je tu ještě velká inspirace, kdy stačí na celý kraj jeden Hrstka. MUDr. Adolf Hrstka.

Než se rozepíši, co je možné za jeden život osvíceného akčního muže zvládnout v jednom městě, v regionu, tak uvedu pana doktora Hrstku jedním citátem. Citátem, který poslal s vlastnoručním podpisem všem štramberským občanům na pohlednici s vyobrazením Štramberské Jaroňkovy uličky (tehdy se pravděpodobně jmenovala jinak) s Trúbou: „Važme si toho, co tu u nás ještě máme.“

Tato slova nesla pohlednice, kterou zaslal všem občanům Štramberka, když se provázen zdravotními obtížemi stěhoval v roce 1930 právě ze Štramberka za svým synem do Moravské Ostravy, kde patnáct měsíců nato umírá.

A co tím doktor Hrstka – lékař, vlastivědec, buditel, turista, hybatel, radní a starosta města Štramberka, čestný občan Kopřivnice, myslel? Jeďte se podívat do Štramberka, a bude Vám to i po více než sto letech od jeho působení zcela jasné. Je to díky němu tam!

Ale abychom si to nějak celé mohli dát do souvislostí, sluší se doplnit pár dat k tomuto lékaři pocházejícímu z Klešic u Pardubic. Narodil se 7. března 1864 do rodiny hospodského Jana Hrstky a v letech 1884 až 1893 vystudoval medicínu na České Karlo – Ferdinandově univerzitě. Když ve Štramberku sháněli obvodního lékaře, vzpomněl si naň dr. Hála, jeho spolužák, tou dobou koncipient v Novém Jičíně, a dopisem jej pozval do Štramberka na návštěvu. Ukázal mu Štramberk, jedinečné výhledy, krásnou krajinu podhůří Beskyd a malebnost starobylého městečka. A prvního listopadu 1893 doktor Adolf Hrstka ve Štramberku nastupuje jako obvodní lékař. O osmnáct měsíců se Adolf Hrstka žení s Marii roz. Baarovou a postupně se jim narodí tři synové. Bohužel dva z nich se nedožijí dlouhého věku a jejich otec je přežije, to je však také na jiný text…

Klikaté uličky vedoucí strmě na malebné náměstíčko jakoby shora hlídá věž Štramberského hradu – Trúba. Všechno do kopce. Ale městečko oproti nedaleké Kopřivnici si žije jakýmsi zajímavým aktivním, „romantickým“ životem.

To, čeho si vážil a uměl ocenit Adolf Hrstka – „náplava“ – na Štranberku už tehdy, to se dá díky jeho vizionářství, moudrosti, nadčasovosti, ale i úpornosti a píli oceňovat dodnes. Ne vždy s jeho vizemi občané souhlasili, o to více jsou dnes na něj současníci hrdí.

Byl to on, kdo založil v roce 1895 jeden z prvních odborů Klubu českých turistů v Beskydech, byl to on, kdo inicioval založení Sokola ve Štramberku. Byl to on, jehož zásluhou byl vybudován v roce 1922 Národní sad na vrchu Kotouči. Založil časopis Lubina a byl u formování Musejní a průmyslové jednoty, které údajně daroval svoji sbírku zkamenělin. Byl to Adolf Hrstka, komu se podařilo získat zásadního architekta Kamila Hilberta ke zpracování plánu na kompletní rekonstrukci štramberského hradu.

V areálu štramberského hradu doktor Hrstka nechal vystavět za svého „starostování“ v roce 1925 turistickou chatu – Rašínovu chatu, dnes nesoucí (po právu) jeho jméno. Mimochodem je kulturní památkou od roku 1988, tj. po šedesáti třech letech od svého vzniku. Věž Štramberského hradu se pod jeho taktovkou stala vyhlídkou a výletním cílem, pod vzrostlými statnými stromy nahoře nad malými skromnými dřevěnými domky si můžete dát jídlo a pití s výhledem do kraje i dnes. Nebo možno říci – právě dnes!

Adolf Hrstka inicioval ve Štramberku stavbu vodovodu, taktéž nové školní budovy. V dobových textech se píše, že dbal nad zachováním starobylého rázu města a bděl nad citlivými opravami památných chalup a domů – „cizák z Čech“, kterého nakonec neodlákaly ani vážně míněné nabídky z Příbora a z Kyjova.

Milovaný lékař umřel u svého syna dne 19. května 1931 v Moravské Ostravě. A když byla o šest dnů poté na štramberském hřbitově ukládána do rodinného hrobu urna s ostatky tohoto zásadního člověka, loučilo se s tímto velikánem přesahujícím region na pět tisíc lidí. Vyprovázeli jej všechny spolky ze Štramberka, dobový tisk to popsal takto: „…prapory národních barev vlály z Trúby, ze škol i soukromých domů, všechna pouliční světla hořela, za okny chalup plály rozžehnuté svíce. Všechny spolky, Sokolové, Orli, DTJ, hasiči ve slavnostních krojích a s prapory, žáci a učitelstvo obou škol a všichni občané štramberští jej provázeli na poslední cestě. Žádný z bývalých pánů Štramberka nebyl pochován s takovou úctou jako dr. Hrstka. On, který byl jeho objevitelem a vtiskl mu navždy pečeť krásy, které vždy tak rád sloužil. Ano, on, který byl za svého života skutečným pánem Štramberka, pánem všemi milovaným …“

V roce 2009 byl zařazen doktor Adolf Hrstka do Síně slávy české turistiky. Mimo chaty na Štramberském hradě nese jeho jméno i turistická trasa. Díky své práci je nesmazatelně zapsán v českých dějinách a v historii Štramberka, blízké Kopřivnice, ale také celých Beskyd.

Přeneseme-li zkušenost ze Štramberka z dob Adolfa Hrstky na dnešní Blatnou, dojde nám, že hrstka dovede opravdu ovlivnit celé město klidně na stovky let. Teď je jen otázka, která z těch dvou hrstek v úvodu textu to bude.

Za navíc z.s. Josef Váňa.