PLNÍME PLÁN

Když jsme v listopadu minulého roku požádali město Blatná o pronájem pozemku – „partie na Vinici“ (jak je psáno na pohlednici z roku 1910), dodali jako přílohu i harmonogram našich aktivit. Průběžně sledujeme, jak se nám náš vlastní plán daří plnit. Měli jsme trošku skluz. Zrušení záměru prodeje jsme měli vysněné do konce roku 2016. Bohužel to až tak nezáleželo na nás, ale na zastupitelích. To slovo, ten hlas na zasedání zastupitelstva města mají paní a pánové zastupitelé, my si můžeme jen přát. Tedy, můžeme i více.

V celé té etapě, jak jsme si ji sami naplánovali, se stalo tolik „zajímavých“ momentů, zvratů, věcí hodných k poučení do budoucna. Asi nejen pro nás. Za čtyři měsíce jsme shromáždili giga bajty fotek, textů, záznamů jednání, jejich přepisů, dopisů. Desítky posudků a vyjádření odborníků. Stovky mailů našich podporovatelů, pár mailů nevěřících Tomášů. Seznámili jsme se s lidmi, co za to opravdu stojí a je proč si jich vážit. U toho domu jsme byli snad i s čertem, aby dal glejt. A i to je jako výstup z našeho projektu dost velká výhra. A to nekončíme. Teprve začínáme.

Není nic hezčího, než když Vám podporu sám od sebe vyjádří frajer, skaut, vůdce, z druhé strany republiky, nebo že Vám vetchý pán nabídne, že půjde pomoct na tu zahradu. Nebo že se ozve paní vedoucí pracovní skupiny rady vlády pro udržitelný rozvoj pro krajinu a promluví na zastupitelstvu. Památkář z Kanceláře prezidenta republiky napíše, že děláte dobrou práci. Studenti ČVUT sami nabídnou svou pomoc a zapojí i svého profesora. Etnograf Národopisného muzea v Plzni napíše z vlastní iniciativy oficiální dopis paní starostce. Jste z toho šťastní. A cítíte se jim zavázáni, prostě musíte udělat vše, aby se projekt podařil.

No a pak je ta druhá strana… Na zastupitelstvu řeší pár zastupitelů „svinstvo“, řeší „nějaký podraz“. Ano zastupitelé, naši správci, reprezentanti. Teď už jen někteří zastupitelé. Od začátku nám podporu deklaruje jeden z nich a my mu za to moc děkujeme. Druhého naše práce zajímá, diskutuje s námi. A ostatních třináct?

On by to problém nebyl, páky demokracie v ČR jsou vlastně docela dobré, chce to jen, když to jinak nejde, vystoupit z komfortní zóny a dát se do konfrontace. Seznamovat se s lidmi, učit se mnoha dovednostem, nevzdat to, nenechat se úřednickým šimlem udolat. Ale hlavně, vstupovat do nepříjemných situací. Ostatně přečtěte si slova pana Davida Ondráčka z Transparency International. Pro nás je to první dobrodružství, pro něj je to asi těch devatenáct let věčného, doufejme konečného, boje. Přesto se občas přiznám, že se mi ústa otevřou údivem na tím, co vidím, co slyším. Já se s tím moc netrápím, takže pro to mám slova, nechtějte je znát…

Návrh na prohlášení vily Fiala podaný Národním památkovým ústavem míří na ministerstvo. To je to „svinstvo“, kterému jsme dle pana Hospergra pomohli. To je to, jak jsme jako milenci „městu zahýbali“, slovy starostky. A není to trošku jinak?

Město, pan Hospergr, paní Malečková, a těch dalších třináct, i ti co chtějí, abychom si to pro tu růžovou zahradu koupili, prostě jen zapomínají, nebo vůbec nevědí, proč byli zvoleni a jaké principy mají hájit.

To „svinstvo“ je prostě dané zákonem, zákonem č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči. Platným zákonem. Městu to nevoní? Městu nebo konkrétním lidem? Pro město neplatí zákony? Ale platí. Jen je nutné těm úředníkům, co mají jiný pocit, říkat, že když už sami nebyli schopni zhodnotit historickou hodnotu nemovitosti, ač si je za to platíme z daní, že by alespoň mohli mlčet a nevolit ostrá slova.

Být rádi, že nejsou pohnáni k odpovědnosti, že se dvanáct let o nemovitosti nestarali. Je pro ně kolega úředník z Národního památkového ústavu jen zlo, komplikace? Slyšel jsem to? Pak by se mohli tedy tito městští úředníci sebrat a jít pracovat do soukromého sektoru. Nic jim v tom nebrání.

Lidé bez kultury, pohrdající zákony, nemají ve výkonných funkcích města co dělat. Je rok 2017! A může si kdo chce na zasedání zastupitelstva „brečet“ jak chce, volit slova „svinstvo“ a podobně. Stejně jako já m právo vyjádřit svou nespokojenost a názor na jejich práci.

A jsme zase zpět. Náš spolek si, asi stejně jako pan Mora, na zastupitelstvu odtajněný zájemce, nemovitosti na Vinici nekoupí. Asi ani jeden z nás nemusí. Ti co rozhodují, trošku nepochopili princip občanské společnosti. Nám, občanům, už ten pozemek patří. Oni jsou jen správci. Správci, kteří sice hlasují o svých odměnách, ale pro jistotu jejich výši na zasedání nezveřejní. Pánbůh jim to přej, ale všem stejným metrem.

Nám nastává další etapa. Jak tu růžovou zahradu, ten výletní cíl, o kterém město nechce slyšet, prostě vybudovat. A my máme chuť a chceme, nepovolíme. Oni jen nechtějí, nebo je v tom víc?

Svinstvo je podle mě, hlavně pro mé děti a jejich děti, když někdo shodí krásný historický dům, rozprodá zahradu, pro krátkodobý zisk, malý zisk. Když pošlape historii svým krátkozrakým, malým, nebo nějak motivovaným rozhodnutím. Jak píši, zaplať pánbůh, páky demokracie v ČR jsou dobré a my je případně všechny využijeme. Alespoň se to naučíme, zkusíme si to, pro další „svinstva“. Ale mnohem raději bychom svoji energii věnovali třeba úklidu té zahrady.

Jsou i tací, z města, co říkají, když něco chceš buď na úředníka hodný, sklop hlavu. Jak za komunistů. Kašlu na to. Kdybychom „netlačili na pilu“, tak ten dům už nestojí, takže kecy kolem pouštím druhým uchem. Lenoši bez snů jsou mi ukradení. Distanc si dají sami, jen to chce čas. A jestli jednou budu dědek a bude to stát a bude tam růžová zahrada, tak si řeknu, že jsem se podílel na správné, krásné věci a něco po mně zbylo. Co si asi řeknou pánové z odboru investic a majetku, zastupitelé? Že si to ten pan Mora nekoupil? Že si osud s člověkem zahrává nepěknou hru? To zahrává… Je mi to jedno, líto. Jejich hra. Tam budou kvést růže! Jen to třeba bude víc práce před tím, než tam první růže vjede do země. Ale my na to máme energii, máme cíl, věříme mu, víme, co děláme, a děláme to pro naše děti. Odvážným přeje štěstí!

Josef Váňa

navíc z.s.