REKLAMACE A VYTRVALOST

V lednu jsme dělali kdovíco, ale v únoru, hned prvního, jsme šli na poštu. Na Českou poštu, objednat distribuci našeho letáčku s akcemi na čtvrt roku dopředu. Letáček „zlomil“ náš oblíbený grafik Bendy, zadarmo to nebylo, tisk realizovala partnerská tiskárna Dragon Print. Za peníze. A po krátké rešerši, kdo služby roznosu letáků v Blatné poskytuje, jsme se spolehli na Českou poštu.

Tedy pardon, nejdřív jsem tam byl v lednu, na té České poště. Jen s jedním letákem, poptat, kolik by roznos do všech blatenských poštovních schránek stál. Pán to spočítal a vyšlo to na nějakou sumu. Naostro v únoru už cena byla skoro dvojnásobná. Stane se. Letáčky se tedy v krabici přesunuly do zázemí pošty, aby se dočkaly roznosu. A zaplacením na přepážce příběh za dohromady asi sedm a půl tisíce skončil. Skončil?

On skončil totiž spíše ve sběru. V lepším případě. V horším možná v koši pod poštovní přihrádkou. Zatím tomu všechno nasvědčuje.

Těšili jsme se, až nám náš vlastní letáček poštou přijde. Ve dnech roznosu ve schránce nic, u babičky nic, u kamarádů nic, tři dny poté také nic. Čas běží, po průzkumu na internetu u přibližně dvou set respondentů – u nikoho nic. A na poště? Na České poště v Blatné?

Vyrazili jsme se optat. Jenže tam není paní vedoucí, ona totiž už po půl třetí nebývá, říká nějaká paní za přepážkou. A paní vedoucí je jediná, která může přijmout reklamaci, říká taky ta paní. Písemně nic dát nemůže. Podivné. Tak napodruhé. Po desetiminutovém čekání vyleze z útrob nějaká jiná paní, nepředstaví se, a sdělí na moji reklamaci, že je pozdě. Měl jsem si stěžovat do pěti dnů. Je pozdě hledat peníze za grafika, je pozdě hledat letáky, je pozdě hledat cokoliv. Je pozdě hledat peníze, co jaksi propadly roštem. Jako by je někdo ukradl!? Kupodivu, ta paní taky nechce ani toto své prohlášení podepsat. Ani to, že je pozdě na reklamaci. Odkáže mě na magický mail info@cpost.cz a obchodní podmínky a bere to za ukončené.

No tak to tedy na tom magickém místě info@cpost.cz reklamuji a stěžuji si na postup. Sděluji, že ty naše růžové letáky zřejmě nikdo neroznesl, vše tomu nasvědčuje. Ale peníze za to inkasoval. Těch zmizelých přibližně sedm a půl tisíce (grafická úprava, tisk, objednaný roznos letáků), co bezejmenná paní (nebo někdo jiný) asi prohodila košem.

A pak už skoro celý měsíc (to je přibližně šest krát pět dnů) jen čekám na vyřízení a poslouchám příběhy kamarádů a známých, že z pošty nikdy nic nedostali, příběhy lehce i těžce uvěřitelné. Vždycky špatné. Taky slyším rozhovor s panem generálním ředitelem České pošty Romanem Knapem na DVTV a přemýšlím, jestli za rok, až jej odvolají, taky dostane „zlatý padák“ jako ten minulý šéf České pošty? ( Martin Enklán prý dostal 8,5 milionu.)

V poslední pracovní den před vypršením lhůty na vyjádření k reklamaci se v emailu objevuje odpověď od paní Martiny Ivanové, ředitelky Pobočkové sítě jižních Čech. Dokument se jmenuje „pan Váňa.pdf„. Super! Ale ouha. Jak dopadla reklamace? Nic. Je prý pozdě. O tom, kde tedy letáky jsou, když je z pošty nikdo neroznesl, ani slovo. Je pozdě?

„Nic na světě nemůže nahradit vytrvalost. Nenahradí ji ani talent; nic není běžnější než neúspěšný člověk s talentem. Pouze vytrvalost a odhodlání jsou všemocné.“ Pravil prezident USA Calvin Coolidge. „Je pozdě“ vs. Vytrvalost. To jako aktivisté už dávno známe, zakoušíme více než dva roky. A klidně řeknu, že vyhráváme. Sice se posunujeme o symbolické milimetry, s úřednickou zvůlí, systémovou podjatostí, zlořádem, leností, nekompetentností, pachtíme se o každou malou metu, ale vila Fiala stojí.

Tak vytrvale pátráme dál. Kde?

Paní ředitelka jihočeské pošty se asi bojí. Chápu to, když kryje lumpárnu, je jednodušší nedávat své číslo a svůj mail na oficiální dokument. Od toho jsou jiní. Takže se prostě člověk namísto jí dovolá nějakému pánovi, který vypadá, že nemá mandát na nic, nic nemůže, nic neví, ničemu nerozumí. Proč ten telefon tedy zvedal? Jediné co jej rozhodí, není reklamace a možná zlodějna České pošty, ale moje konstatování, že si ho všichni daňový poplatníci platíme. To by se v pátek v půl třetí snad i rozčílil.

Tak ani zde se reklamace nedočkáme. Sedm a půl tisíce fuč, v koši. Jenže ještě zbývá ta vytrvalost… Někdo jipro ten „zlatý padák“, jiný pro sedm a půl tisíce od šlechetných podporovatelů dobré a skvělé věci, jako je vila Fiala. Kdo s koho?

Kam se naše letáčky poděly, když ani po řádném zaplacení nemalé částky za roznos do všech schránek v Blatné pravděpodobně neopustily Českou poštu? A proč se to stalo, tedy nestalo, když šlo jen o nevinné pozvánky na kulturní pořady?

Vždycky si říkám, když mě takhle někdo bere na hůl, že se za ty peníze, co jsem u něj „hodil do koše“, musím alespoň dobře pobavit na jeho účet. Jasně, pro karmu to třeba není dobré, ale tady mně to prostě nedá. Karma nekarma. Je to totiž karma vily Fiala. Jeden „zlatý padák“, jako měl minulý šéf České pošty, by stačil na záchranu dvou vil Fiala. A co teprve jaký bude mít ten stávající šéf?

Počkejte na pokračování…

Josef Váňa.