STAVEBNĚHISTORICKÝ PRŮZKUM V BLATNÉ

Architekt Karel Fiala byl velmi pracovitý člověk. Kromě vlastní stavební činnosti v Praze a v Blatné se velmi intenzivně zajímal o stavební historii a stojí u samého zrodu vědecké metody, která se dnes nazývá stavebněhistorický průzkum.

Tato metoda spočívá velmi zjednodušeně v tom, že tým odborníků z různých oborů shromáždí pokud možno veškerá fakta o konkrétní stavbě, zanalyzuje je a vyhodnotí. V týmu spolupracují většinou architekt, který stavbu zaměřuje, dokumentuje a vypracovává její plány, archivář, který pořizuje archivní rešerši všech dostupných pramenů, a historik umění, který výsledky interpretuje a dává do souvislostí. Výsledky takového výzkumu jsou skvělým podkladem pro rekonstrukci historických budov a pro hledání jejich dalšího využití.

Karel Fiala začal se zaměřováním pražských kostelů v mládí, když začal v Praze pracovat jako kreslič plánů ve stavebních firmách. Obcházel pražské středověké kostely, například sv. Štěpána, sv. Jindřicha, Panny Marie pod Řetězem, sv. Apolináře, zkoumal je, zakresloval, bádal v historických pramenech. To vše bez předchozího univerzitního vzdělání, ve svém volném čase. Píle a skvěle odvedená práce přinesla své plody – Karel Fiala publikoval několik článků o svých výzkumech v časopisu Method. Jeho vydavatel, Ferdinand Lehner, doporučil mladého architekta s nadšením pro středověké stavby největšímu architektu období historismu, Josefu Mockerovi. Tím se dostal Karel Fiala do Mockerovy kanceláře na Pražském hradě a jeho kariéra zde vedla až k pozici hradního stavitele, ve které setrval až do své smrti.

Jak to všechno začalo se můžeme dočíst v textu paní Věry Strnadové, který je úvodem do seznamu pozůstalosti Karla Fialy na Pražském hradě:

„R. 1902 se začal zabývat, se svolením zámeckého hejtmana Alfonse Zapletala, studiem a zaměřováním Pražského hradu, zejména jeho nejstarší části. Tento výzkum prováděl na své vlastní náklady. Bylo mu dovoleno si prohlédnout hradní stavby a částečně prostudovat technický archiv Zámeckého hejtmanství. Vypracoval asi 20 plánů, které byly předloženy zámeckým hejtmanem Zapletalem Nejvyššímu hofmistrovskému úřadu ve Vídni. Fiala měl velmi omezené možnosti, ale přesto jeho výsledky použil profesor Kalousek ve svém dobrozdání o Pražském hradě pro Zemský výbor Království českého, ve kterém se zmiňuje o Fialových zásluhách.“

Říkali jsme si, že půjdeme ve stopách Karla Fialy. Jednou z jeho nejmalebnějších staveb je blatenská vila Fiala, romantická výletní restaurace na kopci Vinice. V současnosti velmi zanedbaná budova je v majetku obce Blatná. Budova i její okolí jsou více než 110 let staré a budou pravděpodobně brzy prohlášeny kulturní památkou.

Sešel se nám malý tým lidí, kteří chtěli na vlastní náklady stavbu vily Fiala zaměřit a zdokumentovat. Jsme tři: Architektka Barbora Schmidová, absolventka ČVUT, Martin Kolovský, student ČVUT a já, Pavla Váňová Černochová, výtvarná pedagožka a historička umění. Šli jsme na to stejně jako Karel Fiala – požádali jsme město Blatná o svolení se studiem a zaměřováním vily Fiala. Náš požadavek byl, aby nám město Blatná umožnilo vstup na pozemky po předchozí dohodě v rozsahu přibližně dvou pracovních dní. Chtěli jsme stavbu podrobně zaměřit, zdokumentovat fotografiemi i kresbami. Zároveň se věnujeme archivnímu průzkumu dokumentů, které se k vile vztahují. Připadalo nám, že i pro město Blatná mohou přijít případně výsledky naší práce vhod. Budova bude brzy prohlášena kulturní památkou, je potřeba ji co nejdříve opravit, kvalitní podklady pro projekt se budou hodit.

Město Blatná bohužel není tak prozíravé jako zámecký hejtman Alfons Zapletal v roce 1902. Naši žádost zamítla paní starostka Malečková s odůvodněním, že stavebněhistorický průzkum bude možné vypracovat až v případě, že bude stavba prohlášena kulturní památkou. Připadalo nám, že zodpovědné osoby úplně nepochopily, že jde pouze o to, aby nám umožnily vstup na pozemek v rozsahu dva pracovní dny, na pozemek, který je ve veřejném vlastnictví, osobám, které jsou z podstaty své profese obeznámené s pravidly bezpečnosti práce v podobném prostředí.

Podali jsme proto žádost znovu. Tentokrát nám odpověděl pan Jaroslav Blovský, vedoucí odboru majetku a investic městského úřadu. Naši žádost opět zamítl. Prostřednictvím emailu jsme požádali o odůvodnění.

Odpověď byla velmi dlouhá. Pan Blovský v ní citoval dokonce dvacet let starou metodiku Národního památkového ústavu o stavebněhistorickém průzkumu. Informoval nás o tom, že město coby vlastník nemá žádnou povinnost naší žádosti vyhovět, a proto to neudělá. Navíc si pan Blovský prý zjišťoval, že takový průzkum stojí hodně peněz. A třeba by ani ta naše práce nebyla kvalitní a za nic by nestála. Prostě ne.

Odpověď nás nepřekvapila, ale velmi zklamala. Pan Blovský, bez titulu, paní Říhová, referentka státní památkové péče bez titulu, paní Bc. Malečková, s titulem z úplně jiného oboru, ze své úřední moci rozhodli, že naše nabídka žádnou cenu nemá. Že pro veřejnost přínos mít nebude. Poslali jsme jim alespoň odkaz na metodiku stavebněhistorického průzkumu z roku 2015, aby si své znalosti aktualizovali.

Co na to říct? Kdyby takto odpověděl hejtman Zapletal Karlu Fialovi v roce 1902, asi by Pražský hrad na své zaměření čekal o několik let déle. Jednání u hofmisterského úřadu ve Vídni by se protáhla, možná by se Alfonsu Zapletalovi nepodařilo získat podporu pro nutné opravy na tehdy značně zanedbaném Hradě. Karel Fiala by možná nezískal zkušenosti a znalosti, díky kterým se o sedmnáct let později stal hradním stavitelem. Město Blatná by možná tím pádem přišlo o možnost být hrdé na jednoho svého významného rodáka.

Trpělivost přináší růže. Budeme naše nabídky na společnou péči o vilu Fiala městu Blatná posílat dál. Proč? Protože máme rádi Blatnou, vilu Fiala. Protože máme rádi metodu, které se říká stavebněhistorický průzkum. A hlavně – protože chceme tím nejlepším způsobem uctít památku zakladatele této metody u nás, architekta Karla Fialy. Tento muž, jenž k péči o stavební památky přistupoval způsobem, který dodnes obdivujeme, si zaslouží, aby bylo k jeho stavbám přistupováno se stejnou úctou.